Bůh se ztratil.

Vytratil se (nenápadně?)
z obrazu světa,
z lidské zkušenosti.

Má cenu ho hledat? Proč?

Jak se hledá ztracený Bůh?

Jak o něm začít znovu mluvit tak, aby se nevytvářel paralelní virtuální myšlenkový svět k tomu skutečnému?

Na základě jaké zkušenosti se o Bohu dá znovu začít smysluplně mluvit?

Nebo snad On hledá nás?!
A ztrácíme se my?

Ztracený Bůh.

„Neslyšeli jste o tom bláznivém člověku, který v jasném odpoledni zapálil svítilnu a chodil po trhu a bez ustání křičel, že jsme tuto zemi odřízli od jejího slunce? Kam se teď pohybuje? Pryč ode všech sluncí? Neřítíme se neustále někam? Není najednou zima? Nepřichází stále noc a ještě temnější noc? Nemusíme už zapalovat před polednem svítilny?“

F. Nietzsche

Dost lidí (v našem kraji určitě většina) má pocit, tvrdí: Bůh se ztratil. Slovo „Bůh“ ztratilo obsah, význam. Jak si vysvětlit jeho ztrátu? Jak k tomu došlo, co se stalo?

„Dostal výpověď.“ Kvůli reorganizaci života, z důvodu pracovní nadbytečnosti.
„Zabili jsme ho…“ Nehodil se nám „do krámu“. Chtěli jsme si jít po svém.
„Umřel.“ Přežil se.
J.Burian: „Je na dovolené.“
(Jednou se vrátí, odpočatý, sedne za svůj pracovní stůl a řekne: „Nemyslel jsem si, že to budete mít beze mě tak těžké.“)

Stáhnout celý text (.pdf)

Stáhněte si celý obsah této stránky, abyste s ním mohli pracovat na svých mládežích, seniorátkách, osobně, …

Svoje hloubání můžete konuzultovat s farářem pro mládež Pavlem Junem (jun@e-cirkev.cz)

instantní programy

↓Pokračuj ve čtení, ještě se tu můžeš hodně dozvědět 🙂

Aktivita pro skupinu:

Zkuste vytvořit plakát (nebo „pátrací formulář“ „Missing Bůh“).

Wanted: Bůh

Je postrádán? Proč by se hledal?

Co se od Něj čeká? Co se s Ním ztrácí?

možnost osobního (důvěřivého) vztahu – „přes všechno konkrétní“,
možnost celostného a hlubinného pohledu na všechno.

Co je potřeba k hledání někoho? Jak se dá hledat Bůh?
Může se hledat někdo naprosto neznámý?
(odložené děti hledají často rodiče, kterého dosud nepoznaly…)

Aby se někdo mohl hledat, co je k tomu potřeba?

Jméno. Obraz nebo popis.

Aktivita pro skupinu:

Jakým „jménem“, přirovnáním, obrazem, symbolem by se o Bohu mohlo mluvit?“).

Bůh a jeho jméno v Bibli.

Avšak Mojžíš Bohu namítl: „Hle, já přijdu k Izraelcům a řeknu jim: ‚Posílá mě k vám Bůh vašich otců. Až se mě však zeptají, jaké je jeho jméno, co jim odpovím?’“ Bůh řekl Mojžíšovi: „JSEM, KTERÝ JSEM.“ A pokračoval: „Řekni Izraelcům toto: JSEM posílá mě k vám.“

Exodus 3:13-14

Co znamená, když znáte jméno?

Dá se pak o dotyčném mluvit. Je „jednotlivec“ ve světě (vedle jiných). Může se srovnávat s jiným… Dá se zavolat. Člověk má trochu „moci“ nad ním. Jméno pro Boha je proto potíž.

Jméno pro Boha je „jméno-nejméno“. JHVH. Jsem, který jsem, budu, který budu.

O Bohu se mluví řečí symbolů…

Popis Boha?

Nejpřímější zkušenost je: vidět…

Lze Boha vidět?

Touha vidět Boha… (vidět a pojmenovat má k sobě hodně blízko) je v Bibli neustále odmítána.

Proč?

Mojžíš už už jakoby si to v jednu chvíli vyprosil. A pak… Exodus 33:18-23

Nebo jde jen o to hledat stopy Boží, hledat znamení v tom, co je, co se děje…? Lze…?

Jak vypadají Boží stopy?

Jsou průkazné, nebo každý má svou představu?

Není to trochu jako stopovat ptáky?

V Bibli je ale preferováno „slyšet“…

Proč?

V čem je rozdíl mezi viděním a slyšením? Proč vidět ne a slyšet možná ano?

Vidění zařazuje mezi… věci, osoby… Vidění je vázáno na časoprostor. Vidím jedno – vedle druhého. Ulpívá na povrchu.

Slyšení – souvisí s mluvením, se slovem, slovo zachycuje význam, vůli, zavolání, obrací se proti mně, týká se mě. (Zavřít oči je snadné, neposlouchat je těžší…)

Slovo je nositel sdělení, významu, vztahu, mohu si je zapamatovat, mohu se ptát po jeho interpretaci, mohu a musím je nosit v srdci. Slovo pak může přeinterpretovat život (změnit vidění).

Slovo zavazuje.

Zkušenost s Bohem?

Kdo se to vlastně hledá?

O Bohu se dá mluvit smysluplně v navázání na určitou zkušenost z lidského života.

Na základě jaké zkušenosti se dá mluvit a myslet o Bohu?

Zkušenost, po které se dá smysluplně mluvit o Bohu.

Hledáme Boha – navazujíce na určitou zkušenost, tušení a Touhu.

Aktivita pro skupinu:

Na jakou konkrétní lidskou zkušenost by se tedy dalo odvolat pro mluvení o Bohu?“

Souhrnem:

Tři druhy zkušenosti, na jejichž základě se dá smysluplně a přirozeně mluvit o Bohu.

Zkušenost „stvořenosti“.
- Zkušenost, při které člověku dojde „nahodilost bytí“. (že nic tu nemusí být, nic nemá poslední nutnost).
- Patří k tomu: Údiv nad tím, že je něco a ne nic. („Ontologický úžas“).
- Může mít podobu hrůzy (nemuselo by být nic), nebo štěstí (je to tu!).
- Zkušenost odkázanosti, nemanipulovatelnosti svým životem a jeho předpoklady.
- Mít sám sebe, a přece nemít, „nemít to pod kontrolou“, žít z něčeho a pro něco, co mi není k dispozici. (Počátek, konec, podmínky života, žijeme dost virtuálně ve virtuálním – manipulovatelném – světě, ale život v tom není tak docela…)
- Vědět o tom, co nejsem a nebudu (tušit to, toužit po tom – mít vztah k tomu), zkušenost přesahu.
Zkušenost propojenosti a smyslu.
- Lze tušit souvislost, která vším proniká (jaksi to drží pohromadě). Je to všechno Celé.
- Zkušenost „smyslu“. To co je, „jde dohromady“ a má to význam (dosah, k něčemu to je, něco to znamená)…
Zkušenost odpovědnosti. Zkušenost rezonance.

Obrací se perspektiva: Ne „Já se ptám“, ale „Já jsem dotázán, musím odpovídat. Mohu – mám být odpovědí.“

Je Možnost – být ozvěnou, reagovat na… nejen vyvolávat ohlas, ale být ozvěnou. (Jsem „odpovědný“, mám odpovídat, to je smysl mé existence).

Zkušenost rezonance jako pocit štěstí (smyslu) – jsem ozvěnou a vyvolávám ozvěnu.

Ježíš Kristus – jeho „přeinterpretování“ situace světa a člověka.

Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky. On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech.

Žd 1:1

Slovo – může změnit pohled, zkušenost, jednání. Přeinterpretování (děje se: slovem, činem, blízkostí, … najednou se promění pohled na situaci, druhého, do budoucnosti…)

Je zkušenost, že lze změnit pohled (pochopení, prožívání, interpretaci světa, života).

Ježíš Kristus to působil a jeho příběh, jeho vyprávění i vyprávění o Něm proměňovaly vnímání světa: Bůh se stával předpokladem, původem, svorníkem, naplněním, smyslem dějin světa i jednotlivých příběhů. Stával se Blízkým, Zřetelným, Přijímajícím.